Myslela jsem, že mám všechno. Ale něco mi chybělo…
Když jsem se vdávala, věřila jsem, že je to navždy. Že jsem našla toho pravého, muže, se kterým zestárnu. Dlouho to tak i vypadalo. Postavili jsme dům, měli děti, vedli klidný život. Zdálo se, že mi nic nechybí.
Ale někde v hloubi duše jsem cítila prázdnotu. Můj manžel byl dobrý člověk, ale časem mezi námi všechno zešedlo. Přestali jsme si povídat, smát se spolu. Stali se z nás jen spolubydlící, kteří sdílí domácnost, ale ne život.
A pak jsem potkala jeho. Muže, který mi ukázal, že pořád ještě můžu cítit něco víc.
Nečekané pokušení
Ze začátku to bylo nevinné. Kolega z práce, se kterým jsem si dobře rozuměla. Byl pozorný, uměl naslouchat. Smál se mým vtipům, vnímal mě, zajímal se o mě.
Najednou jsem se přistihla, že se těším do práce jen proto, abych ho viděla. Že si s ním píšu častěji, než bych měla. A pak přišel ten večer, kdy jsme spolu zůstali sami déle, kdy mi položil ruku na rameno a podíval se mi do očí jinak, než by měl. A já neuhnula.
Neplánovala jsem to. Nechtěla jsem to. Ale něco ve mně se probudilo. Cítila jsem se znovu živá.
Život ve lži
Od té chvíle už nic nebylo stejné. Každý den jsem se probouzela vedle manžela a cítila vinu. Cítila jsem se jako nejhorší člověk na světě. Ale zároveň jsem se nedokázala přestat scházet s někým, kdo mi dával něco, co jsem už roky neměla. Vášeň. Blízkost. Pocit, že jsem výjimečná.
Říkala jsem si, že to brzy skončí. Že to byl jen úlet. Ale nestalo se to. Místo toho jsem se do něj zamilovala. A teď nevím, co dál.
Opustit manžela? Nebo se vzdát milence?
Možnosti jsou jen dvě. Opustit svého manžela a začít nový život s někým jiným. Nebo ukončit svůj románek a zůstat ve vztahu, který už mě nenaplňuje.
Ale co když udělám chybu? Co když opustím manžela a pak zjistím, že můj milenec nebyl ten pravý? A co když se rozhodnu zůstat a už nikdy nezažiju ten pocit štěstí, který jsem s ním měla?
Každé ráno se budím se stejnou otázkou. Co mám dělat?
Jak to dopadlo?
Jednoho dne jsem si uvědomila, že už nemůžu dál lhát. A tak jsem se rozhodla. Přiznala jsem manželovi pravdu. Nebylo to snadné. Byly slzy, vztek, bolest. Ale věděla jsem, že už není cesty zpět.
Dnes nevím, co mě čeká. Ale jedno vím jistě – už nechci žít ve lži. 💔